Jestliže komunisté některého prvorepublikového politika hodně nenáviděli, tak lze s jistotou jmenovat jihočeského sedláka Rudolfa Berana. Po válce se v komunistických učebnicích samozřejmě jeho jméno neobjevovalo. Pokud se objevil v nějakém historickém díle, na jevišti a ve filmu, byl představován jako vlastizrádce, který z peněženky vytahuje vysokou bankovku a říká:" Když přijde Stalin, tak mi ji sebere, když přijde Hitler, tak mi ji nechá…"
Narodil se 28. 12. 1887 v jihočeských Pracejovicích, v rodině drobného zemědělce a hostinského. Absolvoval hospodářskou školu ve Strakonicích. Hned po škole se zapojil do agrárního hnutí. Od r. 1905 byl v Ústřední jednotě českých hospodářských společenstev, později se stal zaměstnancem sekretariátu agrární strany, přičemž vykonával funkci organizačního vedoucího a tajemníka Svazu agrárního dorostu.
Po vzniku Československa se stal ústředním tajemníkem agrární strany a stal se spolupracovníkem Antonína Švehly. Hlavně Beranovou zásluhou si agrární strana vytvořila funkční stranický aparát, od ústředí v Praze až po nejmenší vesnické organizace na Podkarpatské Rusi. Beranovou zásluhou došlo k vytvoření společenských organizací, vesnických i městských, napojených na agrární stranu.
V letech 1918–1939 zasedal v poslanecké sněmovně Národního shromáždění. V posledních třech letech před Švehlovou smrtí Beran prakticky řídil činnost agrární strany. Od roku 1934 vykonával funkci místopředsedy strany, v roce 1935 byl zvolen jejím předsedou.
Narodil se 28. 12. 1887 v jihočeských Pracejovicích, v rodině drobného zemědělce a hostinského. Absolvoval hospodářskou školu ve Strakonicích. Hned po škole se zapojil do agrárního hnutí. Od r. 1905 byl v Ústřední jednotě českých hospodářských společenstev, později se stal zaměstnancem sekretariátu agrární strany, přičemž vykonával funkci organizačního vedoucího a tajemníka Svazu agrárního dorostu.
Po vzniku Československa se stal ústředním tajemníkem agrární strany a stal se spolupracovníkem Antonína Švehly. Hlavně Beranovou zásluhou si agrární strana vytvořila funkční stranický aparát, od ústředí v Praze až po nejmenší vesnické organizace na Podkarpatské Rusi. Beranovou zásluhou došlo k vytvoření společenských organizací, vesnických i městských, napojených na agrární stranu.
V letech 1918–1939 zasedal v poslanecké sněmovně Národního shromáždění. V posledních třech letech před Švehlovou smrtí Beran prakticky řídil činnost agrární strany. Od roku 1934 vykonával funkci místopředsedy strany, v roce 1935 byl zvolen jejím předsedou.
Jako předseda strany pokračoval v prosazování pravicové politiky na venkově. Stal se tak nepřítelem celé levice, včetně prezidenta Beneše, který mu nikdy neodpustil, že Beran do prezidentských voleb v roce 1935 postavil protikandidáta prof. Bohuslava Němce. V zájmu uklidnění napjaté situace v Sudetách v roce 1938 Beran navrhoval jednat vstřícně se Sudetoněmeckou stranou. To teprve byla voda na mlýn levice.
Po odtržení sudetského území v říjnu 1938 se Beran stal předsedou Strany národní jednoty, což bylo seskupení pravicových stran. 1. prosince 1938 jej prezident Hácha jmenoval předsedou vlády. Po okupaci Čech a Moravy německými vojsky jej Hácha jmenoval předsedou protektorátní vlády. Tím byl pouze krátce, do 25. dubna 1939, kdy odstoupil a stáhl se do ústraní.
Pro kontakty s protinacistickým odbojem byl v květnu 1941 zatčen gestapem a v Berlíně odsouzen k deseti letům vězení. Od té doby až do roku 1954 strávil zbytek života jako vězeň. Nejdříve byl vězněn nacisty. Po skončení války se těšil ze svobody jen několik dní, protože byl znovu zatčen, tentokrát československou bezpečností. Československý soud byl, tak jako v případě Milady Horákové, přísnější než nacistický, když Beranovi v roce 1947 vyměřil 20 let těžkého žaláře. Rudolf Beran zemřel 28.2.1954 ve věznici Leopoldov. (Pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat